Zrcátko, prosím, řekni mi, co je pro mě nejlepší

Vítejte v blízké budoucnosti, ve které se technologie  stává opravdu inteligentní! Tak inteligentní, že je to občas až děsivé. Velkým hitem je Zrcátko, prístroj, který ví, co jeho majitel chce, cítí a potřebuje. A protože Zrcátka své majitele znají dokonale, dokážou jim dát ty nejlepší rady. Pomohou vybrat oblečení, sestavit denní rozvrh, navázat nový vztah nebo vyřešit jakýkoliv problém. Zrcátko je zkrátka nejlepším přítelem svého majitele.

 

Tenhle názor sdílela i novinářka Freya. Pak si ale všimla, že se její Zrcátko chová podivně. Jakou moc tyhle přístroje vlastně mají? Jsou schopné myslet samy za sebe?  Dokážou manipulovat svými majiteli až tak dobře, že je nenápadně donutí dělat to, co po nich chtějí? A pokud ano, čeho se Zrcátka snaží dosáhnout? To jsou otázky, na které se Freya rozhodne najít odpovědi. Když potká autistu Andyho, jehož Zrcátko se snažilo rozhodovat o jeho životě proti jeho vůli, pochopí, že její podezření není jen výplodem její fantazie, a rozhodne se vystoupit s tímhle poznatkem na veřejnosti. Netuší však, že tím získá mocného nepřítele, který se ve snaze umlčet ji nezastaví před ničím.

 

Mrštila Zrcátkem na nástupiště. „Ty sráči!“ křičela. „Ty zatracenej sráči!“ Vyskočila a dupala po něm, až se všude válely jen skleněné střepy a kusy plastu. „Co se to tady děje?“ zeptal se André. Strojvedoucí zatím už zase nastoupil do vlaku a ten se pomalu rozjížděl. „Moje Zrcátko!“ volala Viktoria, která už zase začala plakat. „Moje zatracené Zrcátko mi lhalo…“

 

Ne až tak nereálná budoucnost

Fascinující i děsivou vizi budoucnosti vytvořil v románu Zrcátko německý spisovatel Karl-Ludwig Max Hans Freiherr von Wendt, který má doktorát v oboru umělé inteligence a který píše pod pseudonymem Karl Olsberg. Jeho příběh je velmi realistický a uvěřitelný a to, co popisuje, se v budoucnosti klidně může stát.  A právě to je na téhle knize opravdu strašidelné. Ne scény plné násilí nebo nějaká duchařina, které čtenáře děsí v jiných knihách, ale fakt,  že budoucnost, která je v Zrcátku zobrazena, není vůbec nereálná.

 

Krátké kapitoly jsou psané z pohledu několika postavFreyi, která se snaží zjistit pravdu o Zrcátkách, Andyho, mladého autistu, který se díky Zrcátku seznámí se svou přítelkyní. Jacka, kterému jeho přístroj pomohl zaplatit dluhy, neschopného Lucase, kterému Zrcátko pomohlo najít dokonalou přítelkyni i dobře placenou práci, a Carla, vývojáře Zrcátek, jehož otci jeho vynález zachránil život, když přivolal záchranku. Každý z nich má zajímavou dějovou linku, která je odlišná od těch ostatních, takže nehrozí, že se vám postavy budou plést.

 

Tohle spojení na první pohled slibuje zajímavý příběh. A on opravdu zajímavý je. Je i napínavý a čtivý a má vynikající námět. Ten ale naneštěstí není naplno využitý. Prvních 150 stran tvoří jen jakýsi úvod do děje, který snadno může začít nudit. Pak následuje poutavá část knihy, od které je jen těžké se odtrhnout a pak… konec. Ten měl všechny předpoklady být napínavý a dechberoucí, ale autor se na něj vykašlal a zvolil velmi jednoduché a nezáživné rozuzlení, kterému věnoval jen pár stran. Jakoby psaní téhle knihy už chtěl mít konečně z krku. Epilog je trochu mrazivý (hlavně část, která ukazuje, jak jsou lidé nepoučitelní a jak opakují pořád ty samé chyby), ale celkový dojem z nepovedeného závěru nezachráni. I tak ale kniha stojí za přečtení.

 

 

Hodnocení: 4/5

 

 

 

 

O knize Zrcátko

Autor: Karl Olsberg

Originální název: Mirror

Překlad: Jana Kellnerová

Vydáno: Omega, 2018

Počet stran: 456

 

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *