O prokletém roce se nemluví. Prokletý rok se musí prožít

Dívkám v okresu se tvrdí, že mají v sobě moc vylákat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roku života poslány na rok do divočiny, kde se musí od této magie očistit. Ne všechny dívky se ale vrátí a ty, kterým se povede přežít, jsou úplně jiné než předtím.  

 

Tierney Jamesová sní o lepším světě. Unavuje ji, že o všem rozhodují jen muži, a že ženy nemají větší hodnotu než kus masa. Prokletý rok ji fascinuje, a tak se o něm snaží zjistit co nejvíc. Pár drobností se dozví, ale není to nic, co by ji připravilo na to, co ji čeká. Protože o prokletém roce se nemluví. Ten se musí přežít. Když dostane závoj a s ním i budoucího manžela, pochopí, že život v divočině pro ni nebude snadný. Protože nebezpečí nečíhá pouze v lesích, nýbrž i uvnitř samotných dívek.

Jeden po druhém se vevnitř řadí otcové a zahalují hezounké panny a s každým dalším závojem cítím, jak řetězy stahující mou hruď povolují. Jsem o krok blíž k životu takovému, jaký jsi ho udělám. Když do kaple vejde můj otec a před sebou nese závoj, jako by to bylo mrtvě narozené tele, mám pocit, že do mě někdo kuchá tupým koncem sekery. „To nemůže být pravda…“ zapotácím se dozadu, ale moře žen za mnou mě popostrčí, jako odmítavý příliv.  

Fascinující, no krutý a nelítostný svět

Americké autorce Kim Liggett se v young adult knize povedlo vytvořit krutý svět, ve kterém zdánlivě neexistuje slitování ani naděje na změnu. Lidé zde mají různé zajímavé tradice a poutavým detailem je i řeč květin, která se zde využívá. Muži rozhodují úplně o všem a ženy jsou pro ně jenom dekorativní předměty, kterých se mohou snadno zbavit a nahradit je. Stačí například obvinit manželku z toho, že v ní pořád zůstala magie. Manželka je poté odsouzena k smrti a manžel si může najít novou, mladší a hezčí ženu. I tak ale mladé dívky touží po závoji, protože ten je příslibem pohodlného, i když ne snadného života. Skončit neprovdaná a pracovat někde na poli je totiž mnohem náročnější a nebezpečnější.

 

Tierney, která je vypravěčkou příběhu a které se v noci zdá o neznámé dívence, to však vidí jinak. Vdávat se nechce, práce na poli je jejím snem, a tak je nemile překvapená, když se najde kluk, který by ji chtěl za manželku. Je jenom dívka, nesmí odmítnout, ale protože po jejím budoucím manželovi toužila jedna moc oblíbená mladá dáma, je Tierney  jasné, že ji během prokletého roku čeká peklo.

 

(Ne)skutečná magie

A nemýlí se. Dívky zavřené v táboře nejsou zrovna přátelské a začínají se chovat čím dal divněji. Snaží se přijmout svou magii a zbavit se jí. Tierney v magii nevěří, no začíná pochybovat. A stejně to cítí i čtenáři. Nejdřív se zdá, že žádná magie neexistuje, no postupně začíná všechno nasvědčovat tomu, že opak je pravdou. Tyhle části knihy jsou neskutečně mrazivé a zvláštní – a svým způsobem děsivé. 

 

Ještě děsivější se kniha stává v momentě, kdy se dívky obrátí jedna proti druhé. Začínají si navzájem ubližovat a netrvá dlouho, a dojde i na umírání. Za hranicí jejich tábora, ve kterém tráví prokletý rok, se totiž potulují pytláci, kteří touží po jejich smrti. Za naporcované tělo dívky, které odevzdají v okresu, totiž dostanou slušně zaplaceno a to je pro ně silná motivace, aby se snažili nějakou z holek ulovit. Do tábora se však neodváží, protože se bojí dívčí magie, kterou považují za smrtící, a tak se jen potulují po lesech kolem a čekají. A nemusí  čekat dlouho, protože dívky ničí jedna druhou a některé jsou vyhozeny před bránu tábora, kde je nečeká nic dobrého. 

 

Protože je Tierney rebelka, je vyštvána do lesů a později za táborovou bránu. Tam se seznámí s jedním pytlákem, který jí prozradí svůj životní příběh a motivaci, a tak se ukáže, že nic není černobílé. Nejen dívky, ale také pytláci jsou jen obětmi společenských norem. 

A zas jeden hloupý milostný příběh…

I když dívky umírají a některé smrti jsou tam jen popsané, často to vůbec nezapůsobí tak, jak je to zamýšlené, protože o většině těch dívek čtenář vůbec nic neví a nemá tak šanci ´vytvořit si k nim vztah. Některé mají jména, o dalších se ví, s kterými dalšími dívkami se kamarádily, ale je jenom jedna, jejímuž životu je věnován odstavec. V němž se píše, jak chodila do kostela, pomáhala charitě, a tak podobně, a pak je tam jen suše zkonstatováno, že se během prokletého roku velmi změnila.

 

Kromě Tierney a tří dalších dívek je tábor zkrátka plný jen loutek bez jakéhokoliv osobního příběhu a často i beze jména, jejichž kruté osudy jsou popsané neuvěřitelně naturalisticky a brutálně. Protože ale čtenář neměl žádnou šanci vytvořit si k těmto postavám žádný vztah, je šokovaný z bezcitných scén – a to je všechno.  Protože ty dívky jsou prostě jen komparz, jehož život či smrt na příběhu nic podstatného nemění. A některé dívky nedostanou ani takovouto scénu – prostě je jen řečeno, kolik je mrtvých, a tím to končí. 

 

Kdyby čtenář ty holky znal, věděl, jaké byly předtím, a jak je změnil prokletý rok, byly by tyhle scény velmi silné a emotivní. Takhle působí prvoplánově, jakoby byly napsány jen proto, aby šokovaly. 

 

Větším problémem je však láska mezi Tierney a jejím pytlákem. Je nelogická, hloupá a plná klišé. Znají se chvíli, ale hned vědí, že je to ta pravá láska, že spolu chtějí strávit život a tak dále. Je to zkrátka něco, co najdete v každé druhé knize – a to je škoda, protože tahle kniha je jinak originální a jiná, ale v dobrém slova smyslu. 

 

Nejasný konec a několik závažných otázek

Autorka naštěstí i z téhle milostné frašky vykouzlila něco zajímavého a dovedla příběh do neočekávaného konce, ve kterém do sebe všechno hezky zapadne. Samotný konec je otevřený a trochu nejasný, takže je nejspíš na vás, jak ho budete chápat. 

 

Tahle kniha ale kromě toho, že nabízí netypický příběh, klade i závažné otázky. Jak my ženy můžeme chtít, aby nás muži brali jako sobě rovné, když se jedna k druhé nedokážeme chovat hezky a vlídně? Když si závidíme, pomlouváme se, vedeme zbytečné boje a navzájem si ubližujeme? A proč to tak vůbec děláme?

 

Hodnocení: 3,5/5

 

P.S. Pokud vás zaujala řeč květin, zkuste si přečíst knihu Ztracené květiny Alice Hartové od Holly Ringland, kde je tenhle motiv dokonale zpracovaný. 🙂

 

 

O knize Prokletý rok

Autorka: Kim Liggett

Originální název: The Grace Year

Překlad: Tereza Schlöglová

Žánr: young adult, fantasy

Vydáno: CooBoo, 2020

Počet stran: 344 

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *