Upřímnou soustrast!

V příbězích z pohřebního ústavu by vás asi nenapadlo hledat humor. Stejně jako v jiných profesích, ve kterých se pracuje s lidmi, však ani v pohřebnictví není nouze o více či méně vtipné situace. O těch, které se odehrály v pohřebním ústavu v Landerneau ve francouzské Bretani, vypráví Guillaume Bailly ve své knize Upřímnou soustrast.

 

Během pohřbů se může stát spousta nepředvídatelných věcí. Někdy je potřeba použít obří jeřáb, občas se ozvou výkřiky z otevřeného hrobu. Ani práce s pozůstalými není vždy snadná. Někteří počas obřadu neřeknou ani slovo, jiní požadují, aby ve smuteční řeči zaznělo, že jejich otec byl idiot a další chtějí uspořádat pohřeb pro svého pejska. Někteří se mlátí přímo na obřadu, jiní šokují svými absurdními požadavky a stížnostmi… A ani samotní funebráci nejsou neomylní…

 

Zaměstnanec krematoria vysvětloval rodině postup během zpopelnění. Byl to vskutku perný den, hodně práce, hodně lidí. Na pojízdné rampě ležely dvě rakve, každá před jednou pecí. To rodinu trošku znervózňovalo. Druhá rodina měla dorazit „až“ za dvacet minut. Jednalo se o velmi nestandartní záležitost. Zaměstnanec vešel do technické místnosti. Čelem k rampě se snažil nezírat na pozůstalou rodinu, která vše sledovala za žáruvzdorným sklem. Záměrně nečekal na jejich souhlas a už vůbec se nechtěl dojímat nad smutným okamžikem. Bylo to jednoduché, stačilo jen předstírat, že ví, co dělá. Došel tedy k ovládacímu panelu, stiskl knoflík odloženého startu pojízdné rampy, vrátil se zpět na místo a díval se, jak se před ním otevírá hotové peklo. Otvor pece se zvedl a zaměstnanec krematoria zatlačil rakev dovnitř. Plameny ji okamžitě pohltily. Následně se otvor pece zase uzavřel. Zaměstnanec chvíli počkal, pak sklonil hlavu a vyšel z místnosti za pozůstalými. „Tak dámy a pánové…“ „Tak co?“ ptá se překvapeně rodina. „No, rakev pána X byla zpopelněna a…“ „Ne, ne, rakev pana X je tady před námi. Nebylo nám jasné, proč posílate dovnitř tu druhou, ale vypadal jste tak jistě… Nedošlo k nějaké chybě, že ne?“

 

O smrti vesele i vážně

Protože miluji historky všeho druhu – a hlavně ty, které se týkají práce s lidma (a je jedno, o jakou práci se jedná), musela jsem si knihu pročíst. Zajímalo mě, zda i pohřebáci zažívají při svém jednání s lidma nějaké extrémní situace. Ano, zažívají. A jaké! Podle anotace se může zdát, že kniha bude obsahovat hlavně humorné příběhy, ale není to pravda. Ano, najdete zde i příhody, které vás pobaví, ale převažují ty, které šokují, dojmou nebo donutí k zamyšlení. Všechny jsou však napsány s obrovským nadhledem a pochopením. 

 

Kromě příhod se dočkáte i vysvětlení některých pojmů z oblasti pohřebnictví a různých hlášek, které funebráci o svém povolání zaslechli v okolí („Takže ty pracuješ v pohřebním ústavu? A už si viděl skutečné mrtvoly?“). Kniha Upřímnou soustrast tak poskytuje ucelený obraz o téhle netradiční profesi. Ukazuje, že i funebráci jsou obyčejní lidi z masa a kostí, kteří zápasí se stejným druhem problémů jako lidi, kteří mají jiné zaměstnání, vypráví o smrti vesele i vážně a učí nás vážit si to, co máme. Nikdy totiž nevíme, kdy a jak to můžeme ztratit.

 

Hodnocení: 5/5

 

 

 

O knize Upřímnou soustrast

Autor: Guillaume Bailly

Originální název: Mes sincères condoléances

Překlad: Kateřina Bažantová

Vydáno: Kontrast, 2019

Počet stran: 320

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *