Moje první e-kniha: Nevyslovené myšlienky

Knihy nejen čtu, ale i píšu. Moje první básnická sbírka je psaná po slovensky, protože jsem ji psala, když jsem ještě žila na Slovensku a ani se mi nesnilo o tom, že někdy budu žít v Praze – a kromě toho je psát básně v češtině náročné. Je to něco, na co si zatím netroufám. Vyšla v českém nakladatelství E-knihy jedou a vydala jsem ji pod svým pseudonymem Emma Longauer.

 

Ale zpátky ke knize. Každá báseň vypráví krátký příběh. Některé jsou z mého života, jiné ze života lidí, které znám a další jsou zcela smyšlené. Všechny jsou ale o něčem, co každý z vás zná – o přirodě, o lásce, o snech a touhách nebo o vzpomínání.

 

ANOTACE:

Prvá básnická zbierka Emmy Longauer.
Každý človek má svoje nevyslovené myšlienky. Výnimkou nie je ani Emma Longauer, autorka tejto knihy. Vo svojich básniach píše nielen o veciach, ktoré mala povedať nahlas, ale aj o takých, o ktorých neplánovala hovoriť nikdy: o predstavách, spomienkach, snoch, túžbách, živote, o priateľoch a ich príbe
hoch i o láske.

 

UKÁZKA:

 

V zlomku sekundy

 

Opäť raz mi vravíš, že je všetko okej,
keď sa spolu dívame na hviezdy,
držíš ma za ruku a šepkáš mi,
ani zlomok sekundy nie je taký istý.
Vzduch vôkol nás hviezdnym srdcom dýcha,
sadá nám na plecia, o vernosti spieva,
že ju nepremôže ani zlosť či pýcha;
vraj len zriedkavo bolo tak a býva.
Ten moment je úžasne perfektný,
vzácnejší než briliant v trezore,
až otočí sa kolobeh dní,
až zablikajú lilavé zore.
Zlomok sekundy – taká malá chvíľa,
ktorá rozhodne o živote veľa,
vzácnejšia než prepychová vila.
Tak asi vypadá čarovná chvíľa,
akoby ju spútavala mocnejšia sila,
akoby sa znova narodila.
V zlomku sekundy zjavia sa ilúzie,
tie, čo uzreli svet kedysi dávno,
a my, ktorým nám vtedy patrili,
im musíme povedať: „Nie.“
Stalo sa to v jedno chladné ráno,
keď život ešte iba dostával zmysel,
na to sa dalo povedať iba áno
a bolo to to, na čo si ty myslel…
Také drobné kúzlo okamihu
opantalo srdcia oboje,
rozhostilo sa mŕtve ticho,
spojilo naše životy vo dvoje…

 

 

Čierna orchidea

 

Ta, kde stuha vody
z perlete sa vinie,
rastie čierna orchidea.
Nekvitne,
no ani nehynie.
Len napoly rozkvitá,
lupienky jak
zreničky.
Keby mali kvety oči,
mala by oči
hrdličky.
Kývajúc okvetím s dušou
bludičky
bezmocne vzdoruje vetru,
vetru, ktorý zničil
naše priateľstvo
i našu lásku
na to, aby vďaka nemu
zakvitli znovu,
tak ako sa mesiac
vracia do splnu z novu.
Bo v čiernej orchidei
žili naše ideály,
ktorých sme sa dávno vzdali.
Ale iba naoko.

 

 

Zaujala vás e-kniha? Jestli ano, můžete ji zakoupit na stránkách Kosmasu.

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma