Různí lidé města pražského anebo Co se odposlechlo v Praze, část 15

Občas se stane, že někdo na veřejnosti (v MHD, hospodě, parku…atd., doplňte si sami) řekne něco, co upoutá pozornost okolí. Může to být hloupé, zábavné, filozofické, nepochopitelné nebo zvláštní. Na facebooku jsou hodně populární skupiny zaměřené na různé druhy odposlechů. Jedna z největších se věnuje odposlechům v našem hlavním městě – a zde je výběr toho nejlepšího/nejšílenějšího/ nejbizarnějšího, co zatím v Praze  zaznělo.

 

 

 

Metro Václavské náměstí. Dobře vypadající mladá dáma kouká do svého telefonu, když tu se najednou otočí ke svému partnerovi – gentlemanovi v obleku a s koženou taškou.
D: „Víš jaké jsou společné znaky veganů?“
G: „Jsou to idioti?“
D: „Ne. Všimla jsem si, že mají pocit, že jsou lepší než všichni ostatní a na názoru okolí jim moc nezáleží,“ naznačí uvozovky,  „ale mají potřebu všem dávat najevo svou nadřazenost.“
G: „Což samo o sobě vypovídá, že nejsou lepší než ostatní.“
D: „Také jsem si všimla, že když jim dojdou argumenty, tak….“
G (skočí dámě do řeči a povytáhne obočí): „Začnou ostatní napadat a urážet?“
D: „Jak to víš?“
G: „To idioti běžně dělají.“

 

V MHD. Baví se starší cestující s řidičem o dnešní době. Pán: „Já vám povídám. Zlatej komunismus! Bylo hovno, ale bylo jisté!“

 

Tramvaj 5, Flora. Chlapeček na maminku: ,,Tatí?“
Maminka: ,,Broučku, já jsem maminka.“
Chlapeček: ,,Mně se to plete, vy jste si podobní.‘

 

V autobuse sedí těhotná maminka a její syn.
S: „Mamii, dneska vyleze miminko?“
M: „Dneska opravdu ne, Péťo.“
S: „Asi mu je zima a nechce se mu ven.“

 

V areálu jedné veterinární nemocnice utěšuje starší paní svého psa, který ze zkušeností i strachu vytrvale štěká: „No tak, Bobíku, nech toho, neboj se, podívej, tahle kočička taky neštěká.“

 

Aquapalace Čestlice, tři kluci se chvíli o něčem šeptem dohadují a pak jeden povídá: „No, máme každej tak 33% šanci, jsme tři, to je 99%… To je 100% úspěšnost, jdeme za ní.“

 

Jak popsat seriál Sherlock v několika větách… aneb krátká recenze z tramvaje č. 22. Asi tak desetiletý kluk se svým dědečkem.
K: „Podíváme se na všechny díly toho Sherlocka Holmese?“
D: „Já si myslím, že to pro tebe ještě úplně není.“
K: „Proč? Je to jako to CD – osmnáct plus?“
D: „Tak to úplně ne, ale ono je to takové složité. Všichni jsou tam šílenci.“
K: „Všichni?“
D: „Jo. Sherlock je blázen. Mycroft, jeho bratr, je blázen. A teď se tam ještě objevila jejich sestra. Ta je taky blázen.“
K: „I ten jeho… doktor Watson?“
D:„Ten taky.“
K: „A je tam někdo, kdo není blázen?“
D: „Ne není. Ono se tam celou dobu vlastně řeší jenom tohle – kdo je menší a kdo větší blázen. To by tě nebavilo.“

 

Milá padesátnice sedí v tramvaji a telefonuje v osmnáctce s kamarádkou: „Dneska je tak hezky, hned bych šla na procházku k řece, ale Ti moji dva chlapi (manžel a syn) nic! Jeden leží a čumí na tenis, druhý na počítač.“
Z mobilu se ozve: „Tak běž na tu procházku sama“.
Paní se odmlčí a pak: „Nó, zas tak hezky není…“

 

Po obchodním centru na Chodově kráčí pár postaršího věku.
Paní: „Jako bych to, táto, neříkala, nic mi k Vánocům nekupuj! Vždycky to koupíš blbě a já pak musím jít a vyměnit to!“
Pan: „Když jsem ti předloni nic nekoupil, tak se ti to taky nelíbilo, to je těžký s Tebou!“
Paní dál hořekuje, rozhazuje rukama, přičemž ji manžel povídá: „Bábo, ještě mukni a máš ho v sukni.“
Paní se zarazí, rukou si uhladí sukni, otočí se na něj a povídá: „Ty tvoje blbý vtipy, táto! A vůbec, pojď přede mnou!“
Pan (směje se): „Bojíš se, co, babko, že bych ti tam udělal průvan, viď?“
Paní: „Ve tvém věku? Nenech se vysmát, ale nebudu nic podceňovat, tak prosím,“‚ natáhne ruku před sebe.

 

Arkády Pankrác. Rozběsněný sekuriťák utíká směrem nahoru po jezdících schodech. Po chvílí se v klidu vrací zpět dolů a ječí do vysílačky: „Vy hovada, neserte mě tam na tom velíně !! Ještě jednou mi z prdele nahlásíte ňákou bombu, tak půjdu, a z prdele vám tam taky ňakou hodím!!“

 

Černý Most, jídelní zóna. Spolek babiček se pohodlně usadí ke stolu s vídeňskými kávičkami a dortíky z Hájka. Chvíli si pochvalují jejich výbornou chuť, stěžují si na očekávanou nepříjemnou stolici a diskutují své žaludeční bolesti.
Poté jedna z babiček začne vyprávět, jak v létě hlídala vnoučka Toníka.
B1: „No holky, nedovedete si představit, jak Toník vyváděl, když spadl z koloběžky a rozbil si koleno!!! Já tyvogy nevěděla, co s tím mám dělat, náš Jiřík taky nevěděl, tak sme mu to zavázali a on pořád brečel…“
B2: „No Růžo… tos mu na to aspoň měla něco nasprejovat, ne…“
B3: „No že jo, Bohunko, nějakou tu H2SO4… To se na rány teď dává…“ Ostatní babičky jen vyčítavě kyselin-znalé babičce přitakávaly. Otázkou zůstává, jestli by Toník přestal plakat a byl by babičce za onu první pomoc beznohý…, eeeh, teda vděčný.

 

V jednom supermarketu blíže centra.
Děda přišel ke kase: „Chtěl bych časopis …“
Pokladní: „Ještě nepřišel.“
Děda: „Ale dneska měl přijít.“
Pokladní: „Jenže ještě nepřišel, jak vidíte.“
Jakýsi zákazník vedle: „Stávaj se horší věci. Vemte si, že by přišel časopis, ale nepřišla by vám vejplata.“

 

Kočičí kavárna. Paní se snaží své dítě odradit od kontaktu s kočkou slovy: „Nene, nebudeme na ni sahat. Ona by tě mohla drápnout do očíčka. Já ti ji vyfotím a dáš jí pusinku na telefon.“

 

Holešovice, mladá dvojice normálních rozmerů, ruka v ruce.
Ona: „Nepůjdeme treba do ZOO?“
On (s usměvem): „Teď v zimě? Navíc mám pocit, že v ZOO žiju… Ráno jsi jak lenochod, dopoledne jak koala, v poledne jak křeček, odpoledne jak pískomil, večer leklá ryba, a když tě naštvu, jak pavián. Co kdybych tě raději pozval na večeři, ty můj hrošíku?“

 

Tramvaj č.4 ze Zlíchova směr Karlák. Dvě holky sedí v tramvaji s mobilama, fotí si selfíčka, mluví jako dlaždiči – kunda sem,kunda tam – a dělají poměrně velký hluk, smějí se hodně nahlas – mají hodně ječivé hlásky, mají puštěné nahlas písničky… H1: „Jak se to fotíš, udělej duckface!“  H2: „Jsem snad nějaká píča, abych fotila duckface?“ Následuje reakce člověka sedícího za nima: „Jo, jsi a už neřvi!“

 

Čekárna na očním, dvě starší dámy. D1: „No a nastrouhala jsem si kaštany, dělám si z nich mastičku.“ D2: „A s čím to mícháte?“ D1: „Hmm, nooo, zrovna si nevzpomenu… ta moje hlava!“ D2: „Z toho si nic nedělejte, já jdu kolikrát na záchod a říkám si, co tam budu dělat.“

 

V restauraci na Andělu sedí u stolu rodina. Přijde číšník a ptá se jich, co si dají na pití. Vsichni si objednali pivo, jen jeden kluk smutně zahlásí: „Bezinkovou limonádu.“ Číšník: „A nechceš taky pivo?“ Kluk:  „Mně ještě není 18.“ Číšník: „Aha, no tak si dej malý, ne?“

 

Metro Náměstí Míru, nástupiště. Přijiždí souprava. Dáv ze Signal festivalu klasicky nastupuje jen doprostřed, načež řídič pohotově reaguje do rozhlasu: „Vážení cestujicí. Všechný vagony jedou do Motolu. I ty krajní!“

 

Maminka s dvěma dětmi ve vlaku.
Chlapeček: „Až budu starý jako dědeček, vezmu si kalhoty, košili, vestu a holinky, a půjdu lovit…“
Holčička (tázavě): „Ryby??“
Chlapeček: „Ne, babičky!“

 

Tramvajová zastávka Maniny, matka a syn. Chlapec se vztekal nad něčím, co mu máma nechtěla dovolit a dokola se ptal, proč teda nemůže, načež mámě po chvíli zřejmě už došla trpělivost a důrazným tónem v hlase pronesla: „Ondrášku, to snad nemyslíš vážně! Přece po mně nemůžeš chtít, abych ti v sedmi letech dovolila točit videa na Youtube. To by mě museli zavřít!“

 

Dělnická, dvě holčičky jdou okolo místní kantýny.
H1: „Už jsi někdy byla v týhle kantíně? Já jo.“
H2: „Já ne. A co sis tam dala?“
H1: „Maso a nějaký brambory, bylo to ale hrozně dobrý.“
H2: „A maj tam taky hranolky?“
H1: „Jo.“
H2: „Tak to je slušnej podnik.“

 

„Jee, ty jsi hodná, že na mě čekáš.“
„Nečekám, jen je tu dobrý signál na Wifi.“

 

M&S,ve frontě stojí mladý pár. Muži upadne kelímek s jogurtem. Se ženou se na sebe podívají, on se skloní a ona se zeptá: „Žije?“
On odpoví: „Žije. Číslo 5 žije!“

 

Pán v parku potká známou s dítětem: „Nazdááár, holky!“
Kolemjdoucí pán ke svému psovi, kterého ta scéna zaujala: „Poď sem! Tebe nikdo nevítá!“

 

Zastávka Jindřišská. Školní výlet, cca 30 puberťáků. Všichni se okamžitě nahrnou do tramvaje a ucpou východové dveře. Starší paní, taková hezká babička, řekne při po pokusu o výstup milým stařeckým hlasem: „No tak děti….jdětě do prdele, šup.“ Babičku děti poslechly jak nic. Takže, takhle se na ně musí?

 

Pár v tramvaji, podle přízvuku z Ostravy (=čtěte kratce). „A jak potom pojedeme zpatky za ni?“
„No, jak se jmenuje ta jeji zastavka?“ „Přece to, stanice metro, ne?“

 

Náplavka. Borec, dohazující kámoše u baru dvěma holkám: „Holky, nechcete nějaká mýho kámoše?“ Ukazuje rukou směrem na bar, kde se komíhá figura značně společensky unaveného kluka, kterému padají víčka, posléze se chýlí nezadržitelně k zemi a hrozí, že upadne ze židle. Dohazovač zachytí nevěřícný pohled oslovených holek směrem k baru a jejich lehce zhnusené výrazy a cítí potřebu to vylepšit: „Von je to fakt super kámoš, fakt strašně hodnej a chytrej kluk! Studuje elektro.“                                                                                                                                                             Holka: „No tos‘ uhád‘. A když už někoho takhle nabízíš holkám, tak o něm nesmíš vykládat, jak je děsně hodnej, tím to úplně zazdíš, nikdo nechce strašně hodnýho kámoše. To je děsně antierotický.“
Dohazovač: „Tak ne, ne, beru zpět, vlastně není vůbec hodnej, je to děsnej zmrd!“

 

Malostranské náměstí, část rozhovoru dvou slečen.
S1: „…no a co ten, jak jsi s ním byla nedávno venku?“
S2: „Já nevím, vždyť ho nemám ani v přátelích.“

 

Autobus 225 projíždí kolem budovy, vedle které je velký billboard s nápisom “k pronájmu” a pod tím anglicka verze “to let”. Dvě starší dámy se dohadují, jestli to je pronájmu 70 nebo 90 let,  že tam dobře nedovidí. Když uvidé billboard zblízka, zjistí, že tam není číslo. D1: „Co to jako znamená?“ D2: „To let… mně bylo hned jasný, že 70 nebo 90 let je hodne…ahaaaaa oni tam chteli napsat sto let.“ D1: „Myslíš, že to je fakt k pronajmu sto let??? Měly bychom jim tam zavolat a říct, že tam mají chybu.“

 

Nízkopodlažní tramvaj s dřevěnými, klouzavými sedačkami. Nastoupí maminka s dcerkou a sednou si na sedačky. Tramvaj se rozjede a obě málem sjedou dolů.
Holčička: „Mami, pan řidič neumí jezdit?“
Maminka: „Ale umí, Olinko, jen ty sedačky navrhoval někdo, kdo nesnáší lidi.“

 

Tramvaj č.8, rozhovor dvou dospívajících holek.
H1: „Hele? Taky ti na rukou mrznou nejvíc malíčky?“
H2: „Jo… Celá ruka celkem dobrý, ale ty malíčky… to je vždycky bolest.“
H1: „Viď? Já bych si je vždycky usekla, ať si jdou mrznout někam jinam.“
H2: „Ty jo, hele, tak já to příště udělám, normálně si je useknu… já je stejně vůbec necítím.“

 

Dvě malé holčičky se procházejí v parku.
„Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi.“
„Co čteš?“
„Kdo jsi?“

 

Dvě seniorky v  knihkupectví. S1: „Hleď, to jsou ty omalovánky, jak jsem ti říkala!“ S2: „Co?“ S1: „No ty, jak pro děti ze školky, ale jsou dražší a mají na obálce nápis: Pro seniory.“

 

U  stolu sedí dvě dámy. Jedna z nich dosahuje opravdu gigantických rozměrů. Ta mluvila o různých zdravotních problémech a zmínila i rozhovor s doktorem: „Že prý mám problém s kolenama, no to vim, že mám problém s kolenama a co s tím. Že prý to je kvůli těm 130 kilům. Tak mu říkám: do piči s tím, ségra má 75 a taky má špatný kolena.“

 

Malostranská. Dvě mladé dámy nastoupí s davem na dolů jedoucí eskalátor. Dav se rozběhne dolů po eskalátoru. Jedna z dam přelétne dav pohledem a ohlédne se na druhou: „Dneska nebudu Pražak a budu stát až dolů!“

 

Václavák u Muzea. Paní s dítětem u McDonaldu telefonuje a říká: „No, koně nevidím… už jsem se otočila dvakrát a vidím jen mekáč…“ Chvíli poslouchá a pak se rozčílí: „Myslíš, že když jsem z Brna, jsem úplně blbá a slepá, že nevidím koně v nadživotní velikosti?“ Típne telefon a vrací se za roh – směr Hlavní nádraží. Ten kůň je zkrátka pro neznalé prostě tak velkej, že se dá přehlédnout!

 

 

 

Zdroj: facebook.com

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *