Různí lidé města pražského anebo Co se odposlechlo v Praze, část 17

Občas se stane, že někdo na veřejnosti (v MHD, hospodě, parku…atd., doplňte si sami) řekne něco, co upoutá pozornost okolí. Může to být hloupé, zábavné, filozofické, nepochopitelné nebo zvláštní. Na facebooku jsou hodně populární skupiny zaměřené na různé druhy odposlechů. Jedna z největších se věnuje odposlechům v našem hlavním městě – a zde je výběr toho nejlepšího/nejšílenějšího/ nejbizarnějšího, co zatím v Praze  zaznělo.

 

 

 

 

Anděl, tramvaj č. 9, směr Řepy. Stařičký dědeček s babičkou v úctyhodném věku si povídají roztřesenými hlasy a v jednu chvíli si děda povzdechne: „Já si nechal doma em pé trojku… “

 

V nejmenovaném supermarketu, dva starší manželé vstupují s vozíčkem do první uličky.
Žena: „Hele, Milane, tak jako vždycky. Za 15 minut se sejdeme u regálu s pivama.”

 

Začátek prosince, Tylovo náměstí.
Zákazník se svojí polovičkou si prohlíží smrčky.
Stromkař: „Tak co to bude?“
Zákazník: „My zatím vybíráme…“
Stromkař: „Jen vybírejte, pak to bude hrozný, to si pak budete moct vybrat leda mě!“
Zákazník: „Vás domů… ježišmarja!“

 

Metro Petřiny, rozhovor matky s dcerou: „Mami, řekni mi prosím, kolik je hodin?“ Matka držící mobil v ruce: „To ti nepovím, ja se s tím telefonem teprve zžívám.“

 

Rozhovor na stanici Můstek. „Co práce?“
„Vyhodili mě.“
„Aha, promiň – nechceš to probrat u piva?“
„Vyhodili mě, že chlastám!“
„Tak kafe…“
„Tak jo, ale s rumem a vodkou!“

 

V Kauflandu. Starší pán volá na jiného: „Nazdar, Zdeňku!“ Druhý nic. Tak to zkusí znova: „Jirko.“ Nic. Tak naposledy: „Ahoj, Mirku“. Pán se otočí a povídá: „Já jsem Láďa.“

 

Kostel Narození Panny Marie v Záběhlicích.
Pani: „Prosím vás, bude tady půlnoční?“
Pán z kostela: „Ano, bude.“
Pani: „A v kolik to začíná?“
Pán: „No… o půlnoci?“

 

Karlínske náměstí. Tři lidi stojí před hospodou a jeden vypráví historku o své holce: „Vzal jsme ji do nějaké chatrče v lese, kde nebyla elektřina. Tak jsem dostal nápad zapálit svíčky v domnění, že bude romantika. Ona se nahla, já taky a vtom – Hej! Hoří ti vlasy!“

 

Mládenec ke slečně, s níž nad pivem v zahradní restauraci soudě dle gestikulace řeší cosi dosti závažného, poněkud zvýšeným hlasem: „Jseš člověk, vole, ne ňákej ANIMAL!“

 

Hospoda na Vinohradech. ,,Chlapi, za komoušů jsem odjel na dva roky dělat na šachtu v Karviné. Byla to strašná dřina, ale co mi zůstalo v paměti, že v Karviné mají tak široké chodníky, jako my tady ulice v Praze. Ale musím vám říct, že tam se tak chlastá, že kolikrát nám i ty široké chodníky nestačily!“

 

Kolegyně přebírala balíček od pošťáka a ten se jí ptá: „Nemáte tady náhodou nějakou nabíječku?“
Kolegyně: „Já ne, ale zeptejte se recepční, třeba vám dá.“

 

Podzemní garáže obchodního centra Černý Most. Paní se dobouchává na své dítko sedící na sedadle řidiče se slovy: „Otevři! Hned otevři! Znovu ti říkám: otevři!“ V tu chvili si všimne, ze situaci se zájmem sleduje další paní, tak se na ni otočí a rezignovaně říká: „To je opravdu debil!“

 

Autobus č.152. Jako vždy jel autobus z Kobylis po své trase, napůl plný, pár lidí si povídá, nic zvláštního. Po zastávce Podhajská pole však na křižovatce zahne doleva do Bohnic, místo aby pokračoval rovně do Čimic. Lidé se začínají znepokojovat a rozhlížet se po čísle busu, jestli náhodou nenastoupili špatně. Řidič nezastavuje nikde, jede dál do Starých bohnic, otočí se na konečné busu č.200 a jede zpět. Lidé se začínají uklidňovat, když vtom u Lidlu řidič neformálním tónem zahlásí: „Vážení, omlouvám se za zdržení, ale i mistr tesař se někdy utne.“

 

V trafice. Zákaznice: „Jeden lístek za 26,- kč.“
Prodavačka: „Jaký?“
Zákaznice: „Malý, rovný, krátký.“

 

OC Chodov, obchod s obuví.
On: „Ježíš, nezdržuj furt a pojď!“
Ona: „Ale miláčku, vždyť jsi říkal, že si uděláme hezký den a vezmeš mě na nákupy.“
On: „Jo, ty vole, ale to jsem myslel Albert a ne debilní boty!“

 

Vestibul stanice metra Strašnická. Dvě slečny stojí u vstupu a čekají na sms jízdenku. Jedna si všimne blikajících světýlek na vstupních sloupcích – počitadlo cestujících. Ptá se: „Podívej, co to je?“
Druhá bez mrknutí oka odpoví:To jsou lasery. Jak tam vlezeš bez jízdenky, tak tě to usmaží.“

 

ZARA, OC Chodov. Maminka drží za ruku malého syna a zběžně se snaží co nejrychleji prodrat slevovými stojany.
Syn: „Mamí, a co tady potřebuješ?“
Matka (zoufale): „VŠECHNO.“

 

Tramvaj č.16, směr Šumavská.
,,Pani, pojďte se posadit!“
,,Ne, děkuji. Nejsem těhotná. To mám ještě po prvnim dítěti.“
,,Jeej. A kolik je maličkýmu?“
,,8.“
,,No bodejť, 8 měsíců. To je chvilinka no.“
„8 let!“

 

Do etra nastoupí slepá paní s krásným labradorem (samozřejmě vodící pes), posadí se, pejsek si lehne a pán, který sedí vedle, se dá do hovoru. Nejdřív chválí krásného psa a potom: „Mohl bych se vás na něco zeptat?“
Paní: „Jistě.“
Pán: „Jak ten pejsek pozná, kde máte vystupovat?“
Paní: „To on nepozná.“
Pán: „A jak se tedy dostanete, kam potřebujete?“
Paní (s úsměvem): „Víte, já jsem totiž slepá, ne hluchá.“

 

Na I.P.Pavlova se na zastávce baví matka s dospělou dcerou.
Matka: „No, představ si, že jak jsme měli těch šest plastových šampusek, tak dvě se někam ztratily, tak se ho ptám, jestli je neviděl a on, že se asi ztratily, a druhý den jsem v garáži našla tašku s lahví vína a dvě šampusky, tak se ho ptám co to má znamenat…?“
Dcera: „A co on na to?“
Matka: „No nic, jen mlčel.“
Dcera: „A to ti jako nevadí, že by za někým chodil?“
Matka: „No, s tím, co předvádí v posteli, se to nedá považovat za nevěru, takže ať si chodí, kam chce.“

 

Autobus č. 224. Babička s dvěma vnoučaty. Chlapec cca 3 roky, děvče cca 5 let.
Klouček neustále poskakuje po sedačce, hlava mu kmitá z jedné strany na druhou a pusu taky nezavře. Babička několikrát okřikuje vnuka: „Matýsku. Už si sedni. Matyáši, seď a nezlob!“
Vtom holčička pronese hlasem moudré zasloužilé matky: „S malými dětmi je kříž…“

 

Čechův most, po skončení ohňostoje. Holčička v kruhu svojí rodiny zvolá: „Já vůbec necítím nohy!“
Tatínek na ni pohotově: „Tak si čuchni k mým!“

 

Na letišti, otec a jeho malý syn.
Syn: „Tati, já bych chtěl spát donekonečna.“
Otec: „Jako že by ses už nechtěl vzbudit?“
Syn: „Ne, ale že bych snil o tom, jak spím a sním o tom, že spím a takhle by to šlo donekonečna.“

 

Na ulici matka kára svoji dceru, že jí neřekla o nadcházející písemce z číslovek v angličtině: „Ono se to nepíše stejně jako říká! Jedna se například píše O-N-E, dvě se píšou T-O-O, tři T-H-E-R-E-E! To tě musím naučit.“

 

Tramvaj č.2. Pán povídá: “Máme novýho kocoura. Je to norský lesní. Vypadá jako Barbara Streisand. Ale protože je norský, říkáme mu Fjordík.”

 

V centru města mladá paní říká do telefonu: „Promiňte, já se vám moc omlouvám, ale nemůžu s vámi teď mluvit. Právě lezu na Mont Blanc.“

 

Na Kačerově. Brečící a hodně nahlas křičící mimčo v kočárku. Maminka se zatváří „nadšeně“, načež poví: “Kristova noho, ty řveš, jak kdyby tě za koule brali. To po mě nemáš.”

 

O víkendu při čekání na metro, dva týpci. „Tyjo, jak jsem šel včera z tý party od Zuzany, tak se mi chtělo fakt šíleně na velkou. Úplně strašný křeče, že už jsem se fakt bál, že nedojdu domu. Pak chvilku dobrý a zase křeče. Jsem si úplně připadal jak v tý hře z americkejch filmů, když na pouti mlátíš palicí toho sviště, co vylejzá z děr. Já to teda akorát hrál silou vůle s hovnem.”

 

Dvě sedmnáctky v metru. „Já ho miluju a myslím, že se k sobě i hodíme, akorát teď jsme spolu byli asi pět hodin v kuse a už jsme si neměli co říct.“

 

V čekárně ortopedické ambulance na lehátku ležel maník, který už byl ošetřený a neustále telefonoval: „Jo, ty vole, vždyť to říkám, klíční kost. Jo, klíční kost. Tu, co jde z nohy do prdele.“

 

Večerní fronta v lahůdkách. Stojí v ní na první pohled protivnej asi padesátiletej chlap. Hlasitě telefonuje, řeší nějaký firemní večírek, na který evidentně míří, funí a smrdí. Z tašky mu už čouhaj tři bohemky. A je tlustej. Teda spíš strašně tlustej.
„Dobrý večer, co si dáte?“ zeptá se ho mile mladá prodavačka, když na něj dojde řada.
„Dej mi 40 chlebíčků. 10 šunkovejch, 10 heremlínovejch, 10 švédů a 10 salámovejch,“ rozkáže chlap, aniž by vůbec dal mobil od ucha. Prostě takovej ten čůrák, co tyká mladší prodavačce a ani netuší, že je to špatně.
Ta ale nehnula brvou a suše se ho zeptala: „A přejete si to dát do krabice nebo si to sníte tady?“

 

Rozhovor dvou středoškoláků, kteří si v metru B opakují dějepis: „Kdo byl před Havlem?“ „Já nevím, Stalin?“

 

V jedné zdravé výživě v Praze Háje zákaznice platí dvoutisícovkou. Prodavačka se na peníze kouká skrz světlo, jestli je tam vodoznak, a zákaznice mezitím praví: „Je pravá, poctivě jsem jí vyráběla.“

 

Malá holčička sedí v dětském koutku na Harfě, maluje a zpívá si: „Vánoce, Vánoce přicházejí. Veselme se… veselme sééé! Hrobník letěl na saních a svítily mu hrabičkýýý!“ Pak se bouchne do čela a pronese: „Já jsem ale blbá, co to melu!“

 

Metropole Zličín, Desigual, výprodej.
U kabinek je pár, žena si zkouší bundy, natáčí se před zrcadlem, muž sedí na židli a vedle něj je už několik tašek z jiných obchodů. Ona se na něj otočí a zálibně přejede rukou po bundě: „Tak co, mám si ji vzít?“
On dost rozpačitě: „No já nevím… když ti nejde zapnout…“

 

V metru mezi Náměstí Míru a Muzeem, dvě náctileté slečny. „Tys měla včera svátek, viď?“ „Už předevčírem.“ „Tak já ti svátekuju všechno nejlepší!“

 

Do Neoluxoru přišla slušně vypadající rodinka – rodiče se svými syny, kterým bylo asi 6 a 12 let. Vybírají si knížky a najednou se ozve ten starší syn: „Mami, tady mají kamasutru! Kup mi ji.“
Máma pohotově zareaguje: „Tu ti nekoupim, obrázkových knížek máš doma dost.“

 

Na hlavním nádraží debatují dvě slečny. Jedna s hodně odvážným a hodně obsáhlým výstřihem, který ze všeho nejvíc připomíná srážku dvou planet. Z nádraží vychází dva hoši, vybavení poctivou mladistvou neomaleností. Když míjí slečny, jeden se za chůze fascinovaně otočí a ne zrovna tiše říká svýmu kumpánovi: „No ty krávo, viděls ty kozy?“ – načež se málem přerazí o odpadkový koš. Slečna nehne brvou, otočí se směrem k hochům a podobným tónem křikne: „No ty krávo, viděls ten koš?“ Sladkou tečku dodá nedaleko stojícící vágus, který situaci stoicky okomentuje slovy: „Já to viděl všechno… všechno.“

 

Na semaforech stála dodávka plná zedníků. Po přechodu přecházela madam, upnuté kožené kalhoty, kožená bunda, rolák…vše černé, slunečný letní den… Jeden z osádky dodávky se vyklonil z okna a prohlásil: „Ty vole, ta jí musí mít spařenou.“ Ona dáma se otočila, přistoupila k okénku a prohlásila: „Já ji možná spařenou mám, ale ty ji lízat nebudeš.“

 

Na tramvajové zastávce stáli dva poměrně mladí muži. Přijela tramvaj, chystali se nastoupit. Nejednou se jeden zarazil, kriticky si prohlédl předvolební kampaň na tramvaji a stáhl druhého zpátky se slovy: „Tak s touhle stranou nejedem, to bysme dojeli leda tak do prdele.“

 

Po Palladiu se procházejí dva kluci, zřejmě bývalí spolužáci, a baví se o tom, jak se mají ostatní. K1: „No a nedávno jsem, ty vole, potkal Lucku a přišlo mi, že nějak hrozně přibrala…“
K2: „Kámo, ona je těhotná.“
K1: „To si děláš prdel? Kterej vůl by si s ní pořizoval děcko?!“
K2: „Já.“

 

Na překážce Memory test (podle startovního čísla si zapamatujete osmimístný kód-např. FE9SZ3SJ-který se pak ke konci závodu kontroluje) kousek před cílem překážkového závodu. Vždycky, když přiběhl závodník, musel říct správně svůj kód, jinak dělal trest – 30 angličáků.

Dobrovolnice: „Memory test, povídejte…“
Závodník: „Miloš Zeman je jednička, nečum tak blbě vole.“
Dobrovolnice: ?????
Závodník: „No jako MZJ1NTBV…“
Dobrovolnice: „Aha, tak to máte správně, tak honem do cíle…“ Vedle stojící závodník: „No za toho Zemana bych mu těch třicet stejně nařídil…“

Přibíhají dva závodníci, pan a paní, věk okolo čtyřiceti a evidentně k sobě patří.
Dobrovolnice: „Memory test, pamatujete si kód?“
Pán: „RYJJEJRN.“
Dobrovolnice: „Výborně.“
Paní: „A kdy máme výročí, to si nepamatuješ ani po 20 letech…“

Dva závodníci, kluk a holka, nejspíš pár. Zdá se, že závod byl nápad chlapce, a slečna moc netušila, do čeho jde. Přibíhají na překážku, kód si oba pamatují, ale slečna už vypadá, že toho má fakt dost a neustále se chlapce ptá, jestli už je to fakt konec, že už opravdu nemůže…
Kluk: „Hele, nefňukej, pamatuj si – je to jenom v hlavě, je to jenom v hlavě…“
Vybíhají do rozbahněného svahu, když to klukovi podjede, spadne, podle grimasy se asi dost praští do kolene a začne nadávat.
Slečna (škodolibě): „Jen si vzpomeň, je to jenom v hlavě…“

 

 

 

Zdroj: facebook.com

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *