Různí lidé města pražského anebo Co se odposlechlo v Praze, část 18

Občas se stane, že někdo na veřejnosti (v MHD, hospodě, parku…atd., doplňte si sami) řekne něco, co upoutá pozornost okolí. Může to být hloupé, zábavné, filozofické, nepochopitelné nebo zvláštní. Na facebooku jsou hodně populární skupiny zaměřené na různé druhy odposlechů. Jedna z největších se věnuje odposlechům v našem hlavním městě – a zde je výběr toho nejlepšího/nejšílenějšího/ nejbizarnějšího, co zatím v Praze  zaznělo.

 

 

 

Donovalská. Maminka s dcerou.
Mamka: „Nechoď tak blízko k té silnici.“
Dítě: „Proč?“
Mamka: „Protože tu jezděj kreténi.“

 

Tramvaj 25. Přistoupil tatínek s malou holčičkou, odhadem tak 5 let starou, a neustále vedou různě důležité rozhovory, úměrné věku ukecané holčičky. Holčička je obdařena pronikavým, pisklavým hláskem, a proto nikomu neunikne, o čem se baví.
Po chvíli si holčička začne stěžovat, že má hlad. Tatínek se lehce unaveně své dcery ptá:
“Kačenko, vždyť jsi před chvílí jedla. Jak můžeš mít zase hlad?”
Kačenka pohotově odvětí: “To papala Kačenka, já jsem pejsek!”

 

Večer v Lidlu. Mladí rodiče s asi tříletou holčičkou na odrážedle. Holčičika přijede k chladícímu pultu, koukne dovnitř a volá: „Tati, lybičky! To je akválium, viď?“

 

Mladá maminka si vybírá v cukrárně.
M: „Slečno, prosím Vás… Ten dortík, co vypadá, že je celej čokoládovej, je jakej?“
S: „Čokoládový.“
M: „A je čokoládovej skrz naskrz?“

 

Autobusova zastávka, žáci tak 3, třídy.
Ž1: „Hele, ty jsi taky z galaxie z?“
Ž2: „A co je to ta galaxie z?“
Ž1: „No, to je to že vyrůstáš na internetu.“

 

I.P. Pavlova, Starbucks, obchodní jednání. „Můžeš tu smlouvu napsat v italštině, aby finančák nenapadlo se tím zabejvat.“ 

 

Na Ortenově náměstí na modré zóně zaparkuje už celkem „jetá“ Felicie, ze které vystoupí dle očekávání dva postarší řemeslníci – malíři pokojů. Rozhovor probíhá během vyndávání náčiní z kufru. První: „Hele, ale co když budou prudit měšťáci?“ Druhý „pohrozí“ malířským válečkem v ruce: „Tak jim tímhle vlastnoručně pomaluju ksichty.“

 

Paní: „Prosímtě, až ti příště řeknu, že chci k narozeninám nějaký romantický dárek, tak mi kup radši kytku…
Pán (pro sebe): „To by byla sakra velká kytka…“
Paní (která to bohužel zaslechla): „Kolik to proboha stálo?!“
Pán (bohužel upřímný): „No, asi tisícovku…“
Paní: „To si snad děláš prdel?! To je dvacet másel!“

 

Tramvaj č. 3, krátce před Vánocemi. Při oknech sedí maminka s malým chlapečkem, který nadšeně pozoruje zasněženou a vyzdobenou Prahu a neustále mamince něco ukazuje z okna.
CH: „Podívej, maminko, jak je tady klásně bílo… to asi ploto, že už budou blzy Vánoce…“
M: „Víš, Vojtíšku, ono to asi do Vánoc zase roztaje, má být teplo.“
CH (zklamaně): „Ach jo, takže z toho zase bude slačka…“

 

Na poště kousek od vchodu stojí chlapeček a na vodítku drží malého pejska, který je nejspíš po zakroku u veterináře, jelikož má na několika místech růžovou kůži. Chlapeček pejska hladí a pořád mu něco povídá. Po chvíli vyndá z baťůžku obvaz a začne pejskovi zavazovat pacinku. V tu chvíli přichází chlapečkova maminka, spatřuje ovázaného pejska a výkřikne: „Sakra, Matyáši, kolikrát jsem ti říkala, že tohle prostě nemůžeš dělat?!“ „Ale maminko, my jsme si s Daisy hráli na veterináře.“ „Na veterináře si klidně hraj, ale už si konečně zapamatuj, že kreslit fixou po ní prostě nebudeš!“ Načež vytahuje z kabelky mokré ubrousky a začíná z Daisy pomalu odstraňovat ony růžové jizvy.

 

Tramvaj č. 3. Jeden, pravděpodobně Ostravák, říká druhému: „To je strašné, jak ti Pražáci ani po tolika letech nejsou schopni odstranit ty překlepy v názvech některých stanic. Vždycky mě rozčílí, když vidím nápisy jako Roztyly, Ostrčilovo náměstí nebo Strossmayerovo náměstí namísto Rozptylů, Odstrčilova a Pštrosmayerova náměstí!“

 

Florenc, výstupní terminál. Paní, očividně ne úplně z Prahy, vyleze z autobusu Flixbus z Chomutova. Hlásí do telefonu: “Už jsem v Praze!“ Chvilku poslouchá: “No, já nevím, kde jsem…” Zvedá oči ke krámku, před kterým stojí, a odpovídá: “Turist Center!”

 

V restauraci. Servírka: “Dobrý den, pane, dáte si něco k pití?”
Pán: “Ano, dám si vodu.”
Servírka: “Perlivou nebo neperlivou?”
Pán: “Tak 11°.”

 

Partnerská hádka v pražské tramvaji. “Já jsem ti fakt nekontrolovala nový followery, já jsem jen psala některým těm holkám, odkud tě znají, na tom není nic divnýho!”

 

Ráno v Hostivaři. Cyklista má kolo na řidítkách a lepí gumu. Vtom k němu přiběhne velký černý pes a začne mu kolo očichávat a vůbec se mu všelijak motat v pracovním prostoru. „Sakra, pse, přestaň se mi tu motat!“ durdí se cyklista. Vtom přibehne páníček a povídá: „Já se omlouvám, on vám to chce jenom opravit!“ „Jo, prdlajs,“ povídá cyklista, „kola umějí opravit jenom bílí psi a ten váš je černej a ty uměj úplný hovno!“

 

Autobus 170. Přistupuje několik lidí na zastávce Brumlovka a jeden mladší kluk omylem vrazí do starší dámy, vzápětí se omluví. Opodál sedí matka s malým klučíkem a zareaguje na to.
Matka: „Bože, to je kretén…“
Chlapec: „Mamí, vždyť táta je přece doma.“

 

V pátek odpoledne v cukrárně. Zákaznice dlouho vybírá. Nakonec se jí prodavačka ptá: „Tak co jste si vybrala?“
Zákaznice: „Všechno!“
Prodavačka: „Tak já vám to zabalím a můžeme jít domů.“

 

Autobus 188. Na jedné autobusové zastávce stojí zaparkovaná dodávka. Řidič autobusu chvíli troubí, pak otevře dveře, vykloní se a zavře s ukrajinským přízvukem na řidiče dodávky: “Tys vyhrál řidičák ve sportce, ne?!”

 

Autobus 201, zastávka Avia Letňany. Do autobusu chce nastoupit slečna na vozíčku a tak jí řidič sklopí rampu. Postarší paní (cca 50 let) slečně na vozíčku ustoupí, ale postaví se do prostoru, kde je normálně rampa složená. Řidič tedy slušně paní požádá, aby ustoupila, že by ji nerad zranil. Paní se otočí a rozhorčeně odpoví: “Když vás to nebaví, vozte třeba slepice náklaďákem!” načež se řidič ušklebí a s klidným hlasem odvětí: “Madam, ty slepice vozím denně.” Rampu složí, nechávajíc na paní, jestli uhne, nebo si nechá skřínout paty.

 

Bus 184 v Motole. Autobus stojí na zastávce a čeká na čas odjezdu. Jeden cestující se zeptá: „Na co čekáš, vole, na potlesk?!“

 

Pán sa rozčiluje v autobuse: „Jedete s námi jako s dobytkem.“  Řidič pohotově odpovídá: „Co jsem naložil, to vezu.“

 

Dálkový autobus, Holešovice. Na sedadle 37 sedí kluk a na 36 přišla dívka. Mládenec hned zahájil konverzaci. Jestli jede ze školy, jestli je z Prahy… Řekla mu, ze z Prahy není, ze jede z Hradce a děla doktorát. Padly nějaké nepodstatné informace o sobě, ze on je na kriminalistice, ale chtěl na zemedelku, ze ho tohle nebaví a pak přešla řec na slečnu, kde bydlí při studiu a tak. Ta mu oznámila, ze bydlí s přítelem a kočkou. A chlapec pokračoval: “Vedle je místo a už nikdo nenastoupí, nechceš si tam sednout, abych měl víc místa?!”

 

V Bille. Manželský pár vykládá nákup, žena drží v ruce velké balení sena. Prodavačka ( cca 55 let) projede celý nákup a pak říká ženě: „To seno musí jít taky přese mě.“
Žena odpoví: „To seno jsem koupila ve zverimexu ve vyšším patře.“
Prodavačka: „To je jedno…“ Vezme ženě seno z ruky a začne ho intenzivně očichávat. Manželé se na sebe nechápavě podívají.
Prodavačka: „Ach, tahle vůně sena mě vrací do dávného mládí…. kdy jsem na seníku přišla o panenství…“

 

Můstek, metro. Chlapeček hledí do tunelu a povídá: ,,Babi, a to je tu proč?“ Dědeček odpoví: ,,To je vstup do pekla.“ Chlapeček se vystrašeně podívá a řekne: ,,A on si mě čert odnese?“ Dědeček polohlasem odpoví: ,,Vzhledem k tomu, kolik sis toho objednal k Vánocům, bych se ani nedivil..“

 

Cestou do práce v ranním metru se loučí tatínek se synkem, kterého odvádí maminka, pravděpodobně do školky.
Klouček vystoupí z metra, otočí se, mává tatínkovi a začne křičet: „Tati, a pracuj dneska pořádně, prosím tě… ať nepřijdeš domů pozdě jako včera!“

 

Autobus 195. Nastoupí dva mladíci, punkáči, cvočky všude. Vtom se ozve dětský hlásek: „A tati, co je za lidi, proč to maji na sobě?“ Tatínek odpoví: „Oni poslouchají rock, proto se tak oblikaji.“ Holčička: „To jako zpívají o tom, co se dělo celý rok?“

 

OC Eden. Slečna s manželem, oba v rukách tašky. Slečna: „Počkej, ještě musím koupit něco hnusnýho tchýni.“

 

Autobus č. 193. Mladý pár. Muž chce dát ženě pusu, ale ona uhne se slovy: „Nezasloužíš si, vkládáš mi slova do úst.“ On se zaculí a pronese na celý autobus: „A to ještě neviíš, co ti tam vložím večer.“
Slečna se rázem ocitla v rozpacich a autobus v záchvatu smíchu.

 

Před Pražským hradem se cizinec ptá policisty, kudy se dostat do areálu.
„Excuse, how do I get into the castle?“ ptá se.
Policista, viditelně zaskočený angličtinou, odpovídá prostě: „Yes, castle.“
„And how do I get in?“ pokračuje cizinec.
„Yes, go in.“
Cizinec začínající být trochu nervózní to zkusí ještě jednou a snaží se co nejlépe artikulovat: „And where is the entrance?“ Na to dostane krátkou odpověď od policisty: „Yes.“
Cizinec se vzdává, ze slušnosti se usměje a poděkuje a jde vyzvídat jinam, načež se druhý policista, parťák, který stojí opodál, začne smát. Na to mu první policista krátce odsekne: „Drž hubu, my se učili rusky!“

 

Paní ukazující u potravin v Motole na Santa Clause říká svému 4-letému synovi: „Podívej na toho Ježíška.“

 

Slečna jde po obchodě a nechtěně vrazí do pána na invalidním vozíku, který nemá očividně nohu. Jelikož je mozek parchant a má rychlé asociace, nevypadlo ze slčny nic lepšího než: „Jejda, jste celý?!“ Po extra, ale extra trapné chvilce se pán usměje a řekne: „Ne, ale to není vaše chyba.“

 

Mladý muž odmítl poslouchat Jehovistu. Odchází, nasazuje si zpátky sluchátka… a jehovista za ním vříská: „Jen si nasaď to semeniště zla a kradené hudby!“

 

V tramvaji.Proti tříleté dívence usedne snědá dáma.
„Pani, proč jste tak hnědá?“ táže se zvídavě dívka. Otec ve tváři rudne a zbytek tramvaje zpozorní.
Dáma hbitě reaguje velmi elegantním způsobem: „Protože jsem vyrůstala v zemi, kde je hodně sluníčka.“
Jenže – na malou princeznu si jen tak někdo nepřijde: „Hm, ale sluníčko je žlutý.“

 

Globus v Čakovicích. Holčička a tatínek.
H: „Já bych chtěla tvaroháčka!“
T: „Tak si tady jednoho vyber.“
H: „Můžu dva?“
T: „Ne, řekl jsem jednoho.“
H: „Hmm… Ale mě chutnaj jedině dva.“

 

Ve vlaku na Hlaváku sedí dvě starší dámy a jedna druhé povídá:,,Představ si, co se mi dnes stalo! Blbnula mi pevná linka, tak jsem jí odpojila a zapojila a najednou mi zvoní mobil, tak jsem šla pro mobil, kouknu se, kdo mi volá a volala mi moje pevná linka! Já si přišla jak v hororu a koukám na tu pevnou a nikdo se jí ani nedotknul, tak jsem ten mobil zvedla a tam se ozvala nějaká hudba, no chápeš to – pevná linka mi volala na mobil.“

 

Obchodní centrum Palladium, knihkupectví LUXOR. Přichází paní s asi pětiletou holčičkou, která si nese letáček o chovu hlodavců. Prodavačka se jí ptá: „Tak co sis vybrala? Morčátko nebo křečka?“ A holčička odpoví: „Nejradši bych si koupila myšku, těch se babička bojí a už by k nám nikdy nepřijela.“

 

Metro C. Mezi Florencem a Hlavním nádražím pokukuje starší pán po přepravce s kočkou a povídá své paní: “Ty, pamatuješ, jak měl Pepa toho Mikeše? No představ si, bylo mu už jednadvacet, byl celej bolavej, sotva lezl, tak si Pepa řekl, že mu zkrátí trápení a picne ho. Celá rodina se s ním rozloučila, obrečeli to, Pepa si ho vzal do kůlny na špalek, že ho vezme motykou a jak se napřahoval, Mikeš jako by omládnul o dvacet let, normálně mu zdrhnul do lesa. Samozřejmě, že už ho nenašli, takže Pepa má teď na zahradě vykopanej hrob a nemá do něj koho zakopat.”

 

Dva kluci na zastávce autobusu ve Vršovicích. „Osmou hodinu nám přesunuli ze čtvrtka na pátek na nultou hodinu a ani se nás nezeptali, co si o tom myslíme. To je zase o nás bez nás!!! Jako Mnichovská dohoda!!!

 

Pražský hrad u kontroly vstupu. Policista kontroluje tři asijské dívky a ptá se jich, odkud pochází – jestli z Číny. Dívka odpovídá, že z Koree. Policista radostně vykřikne: „Aaa, takže Peking!“

 

Konzultace na nejmenovaném úřadě v Praze. Úředník: „S logikou na mě nechoďte, tady jste na úřadě!“

 

Po vystoupení z autobusu 251 na Nádraží Klanovice. Malá holčička v autobuse celou cestu kvílela (zpívala). Po výstupu se jí její babička ptá: „Co to zpíváš? To je nějaká písnička? To jste se učili ve školce?“ Holčička přestane kvílet a povída: „Ne. To jsem se naučila sama, v hlavě, a proto je to tak falešný!“

 

Z posledních voleb v ZŠ Litvínovská na Proseku. Před volební místností se loučily dvě staré babičky. Jedna povídá: „Tak doufám, že se zas brzy uvidíme.“ Druhá na to: „Hlavně aby to zas nebylo před urnama!“ 

 

 

 

Zdroj: facebook.com

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *