Různí lidé města pražského anebo Co se odposlechlo v Praze, část 20

Občas se stane, že někdo na veřejnosti (v MHD, hospodě, parku…atd., doplňte si sami) řekne něco, co upoutá pozornost okolí. Může to být hloupé, zábavné, filozofické, nepochopitelné nebo zvláštní. Na facebooku jsou hodně populární skupiny zaměřené na různé druhy odposlechů. Jedna z největších se věnuje odposlechům v našem hlavním městě – a zde je výběr toho nejlepšího/nejšílenějšího/ nejbizarnějšího, co zatím v Praze  zaznělo.

 

 

 

Chovatelské potřeby Žižkov.
Paní: „Tak nevím, králíčka nebo morče.“
Pán: „Pes je pes.“
Paní: „To je pro vnučku, já mám kočku.“
Pán: „Pes je pes.“
Paní: „Kočky jsou taky fajn.“
Pán: „Pes je pes.“
Paní: „Každej psa nemůže mít, když je malej byt.“
Pán: „Pes je pes.“

 

Skauti na cestě kamsi na výlet a starší skaut dává malému skautíkovi rady. Skaut: „Tak zaprvé, s holkama se nepere!“ Skautík přikyvuje. Skaut: „Protože když s nima pak prohraješ, je to o to horší!“

 

V restauraci na Vinohradech; pán se ptá číšníka na heslo k Wi-Fi. “Je to tahle síť?”
“Jo.”
“A heslo?”
“Sparta 2054. To je rok, kdy Sparta zase vyhraje titul.“

 

Lužiny, fronta na květiny venku před OC. Jeden mladík kupuje asi 15 dlouhých rudých růží. Dvě,, zkušené“ cca třicetileté ženy konstatují: ,,Koukej na to, tohle je kytka!“  „Ten něco provedl, nebo je fakt zamilovanej.“

 

Autobus najednou prudce zabrzdil. Holčička, které byly nanejvýš 4 roky, to s úlekem okomentovala se slovy: „Ouuu shit, ježiš maliaaa!“

 

Zoo Praha.
Holka jde tak půl kroku za svým klukem.
H: „Sousedka, když jsem se s ní bavila, říkala, že bychom si mohli nechat moje příjmení, že by pak naše děti byly cvrčci. Nebylo by to roztomilé? Malý Cvrčci?
Chvíle ticha.
H: „A babička se mě ptala, kdy že už budeme mít tu svatbu?“
Chvíle ticha.
K: „Hele, zebry.“

 

Baví se holka s klukem. K: „No moje teta podstoupila interpunkci.“
H: „Interpunkci?“
K: „Jsi na gymplu a neznáš tyhle odborné výrazy?!!“
H:“…“                                                                                                                                                                                                       K: „POTRAT- INTERPUNKCE!!!“

 

Kebab, Strašnice.
„Omáčku pálivou, bylinkovou nebo česnekovou?“
„Obojí.“

 

Tramvaj č. 16, odpolední špička. Slečna na někoho štěká do telefonu: „Jako bonboniéru? To vážně? Nemůžeš mi někdy dát nějakej hodnotnej dárek? Ne, to by sis radši nechal vrtat koleno!“
Vedle stojící holčička se obrátí na tatínka: „Tati, co to znamená nechat si vrtat koleno?“
Tatínek: „To je když je někdo moc šetřivej…nebo lakomej.“
Holčička ve vteřině klečí na podlaze a zkoumá jeho nohy.
„Co to děláš?“
„Hledám díru. Chtěla jsem k Vánocům Bárbínu. Pravou, od Mattela!“

 

MŠ Klecandova, Chodov. Dvě holčičky ve věku 5-6 let na pískovišti.
H1: „Co vaříš?“
H2: „Marihuanu…“
H1: „Ty seš blbá, vaří se přece pervitin…“

 

Hlášení na výstavě koček: „Prosím návštěvníky o pomoc. Utekl nám kocour, mourovatá kočka domácí, jménem Debil. Rozhlédněte se okolo sebe, jestli ho někde nevidíte… Jinak on na to jméno opravdu slyší. Je hodný, velký mazel a nebojí se, tak ho můžete klidně i chytit. Opakuji: De-Bil!“

 

V metru. „Nikdy, za žádných okolností, nechval holce kníra!“

 

Na Hájích sedí dva pánové. Jeden říká druhému: „Mám slávistickou čepici a přitom jsem sparťan, ale od té doby, co ji mám, tak ten týpek, co mi prodává trávu, mi ji dává se slevou.“

 

Stodůlky, dvě studentky v maturitním ročníku debatující o tom, že za tři dny se mají odevzdávat přihlášky na VŠ. S1: “Tak co? Už víš, nebo jsi stejně v hajzlu jako já?”
S2: “Hele, vůbec netuším, zbývají nám tři dny a já fakt nevím”
S1: “Můj problém spočívá v tom, že jsem celej život myslela, že spáchám sebevraždu, než dojdu do bodu, kdy budu dělat maturitu a vybírat vysokou, a teď nevím, co si počít…”

 

I.P. Pavlova, ráno, výročí 20 let od vstupu do NATO, všude na tramvajích vlaječky. V tramvaji na zastávce se střídají řidiči mumlajíc mezi sebou: „Ty lidi mě fakt už serou, nemůžu to ani pořádně rozjet, příště dám místo vlajek kulomety.“

 

Starší pán zvedá telefon. Nejspíš mu volá někdo, kdo mu nabízí nějaké služby. Pán do telefonu říká: „Víte, já se všeho bojím. Jsem tam 35 let a odcházet teď od nich je jako rozvádět se s manželkou v 70ti letech.“

 

Maminka ve vlaku těsně před výstupem na Hlavním nádraží domlouvá synům: „Co budete dělat, když se ztratíte?“
Nejstarší syn klidně odpovídá: „Koupíme si trdelník!“ Kluk má docela jasno

 

Do veterinární ordinace vchází malá babička s kokršpanělem na vodítku. Než se zavřou dveře, je slyšet veterináře: „Tak pojďte paní Macháčková, já vám ho tam rovnou šoupnu, než se rozkouká!“

 

Chodov, 11 hodin dopoledne, starší pár. Paní: „Stejně si myslím, že jdeme zbytečně brzo.“
Pán: „U doktora mám být v půl jedný. Ve čtvrt na dvanáct tam budem, to je dost s předstihem. Nebudu riskovat, že bychom tam pak čekali.“

 

V čekárně u doktora, starší pán a paní „v letech“. Paní: „Tak jsem slyšela vaší paní, jak se těší na chaloupku! Jak bude pěstovat kytičky.“ Pán: „Jo, jo, už si koupila substrát a zasela do truhlíků nějaké kytky.“ Paní: „No tak to tam budete mít hezký, co tomu říkáte?“ Pán: „No co, co bych říkal? Jsem rád, že bude rýpat do hlíny a ne jen do mne!“

 

Arkády Pankrác. Paní se synem v kočárku nastupují do výtahu a s nimi nastupuje ještě starší pán. Po chvíli jízdy paní ucítí hroznej smrad, upře pohled na syna a zděšeně povídá: “Ty ses pokadil?” Už-už se sklání, že mu očichá zadek, když v tom pán hlesne: “To jsem byl já…” a urychleně opouští kabinu…

 

Vlak Plzeň – Praha. Uličkou zrazu proletí s hysterickým řevem/pláčem/první fází šílenství cca pětiletej klouček. Rázným krokem ho doprovází maminka, jejíž ustaranej výraz trochu narušujou cukající koutky. V ruce drží knihu – v kontextu situace zjevně Harryho Pottera. Těsně předtím, než odejde za malým uprchlíkem do uličky, se otočí k poněkud vyjeveným lidem ve vagonu a říká: „Nebojte se, netýram ho, jen zrovna zabili Brumbála.“

 

Metro A, holka s klukem.
H: „Jela jsem na kole a vybourala jsem se.“
K: „Jak to? Ty neumíš jezdit na kole?“
H: „Umím, ale vyhejbala jsem se ploštici.“

 

Vlak do Plzně. Nastoupí na hlaváku partička tak třicetiletých kluků, hned vytahujou pivka a rum, hlasitě se baví, smějou se.
K1: „Chlapi, já jsem rád, že i po těch letech, co se známe, jsme furt stejní. Vůbec jsme se nezměnili.“
K2: „Akorát vydělaváme víc peněz a můžeme si koupit víc chlastu.“

 

Ve vlaku směr Praha, rozhovor paní s Argentincem žijícím v Praze. On s ne úplně dobrou výslovností: „Já mám největší problém rozlišit češtinu a slovenštinu. Třeba u slova břicho a brucho.“ Paní: „Vždyť je to skoro stejné, tam je větší rozdíl jen v jednom písmenku.“ On: „To mi neříkej, já si takhle spletl jedno písmeno a z „hrát“ pak bylo „srát“.

 

Na malém jarmarku podsaditý vousatý pán prodává ve stánku různé cetky, kožené výrobky a nože. Kolem jde mladá pani s dvěma dětmi a ve chvíli, kdy prochází kolem stánku, se paní otočí na děti a křičí: „Už toto nechte !!!“ Vousatý pán u stánku zpozorní a zavolá: „Nechcete je podříznout ?“

 

Ve vlaku z Vraného nad Vltavou do Čerčan. Skupinka důchodkyň s dotazem na průvodčí: „Prosím vás,toto je nová trať?“
Průvodčí (s kamennou tváří): „A které století si pamatujete, dámy?“

 

Na Výtoňi, na cestě mezi zastávkou a cukrárnou se hádá pár. Holka: „Takže na tu zmrzlinu nechceš?“ Kluk: „No radši bych už jel.“ Holka: „Mně to bylo jasný, vždycky všechno rušíš na poslední chvíli… tak si naser!“ Kluk: „Když ti naseru do kornoutu, bude klid?“

 

V Albertu kdesi na Praze 6.
Paní: „Dobrý den, máte prosím piniové oříšky?“
Prodavačka: „To nemáme. To musíte do toho krámu z reklamy.“

 

M&S, Václavák. Paní vyjde ze zkušební kabinky a povídá: “Já jsem si to rozmyslela. Já to radši prožeru.”

 

Do tramvaje ve směru Vršovice nastupuje paní v důchodovém věku (D1). Jednu ruku má zavázanou v dlaze, ve druhé má tašku. Jiná vitální paní v důchodovém věku (D2) která sedí hned u dveří ji chce pustit sednou. Paní poděkuje, sedne si naproti a dá se do řeči:
D1: „To víte, já jsem upadla ve sprše, no.“
D2: „No toho já se taky bojím.“
D1: „To víte, mě je už pětasedmdesát.“
D2: „Já teď měla pětaosmdesát.“
D1 (nevěřícně): „To nevypadáte… Vy jste určitě měla nějaké dobré zaměstnání. Vy jste byla učitelka, že?“
D2 se usměje: „Ano, učila jsem skoro 60 let.“
Obě paní vystupují na Slavii. Paní s dlahou chce vzít do zdravé ruky tašku.
D2: „Počkejte, já vám tu tašku vezmu.“
D1: „Až já budu vyprávět vnoučatům, jak mi pomáhala pětaosmdesátiletá učitelka, tomu neuvěří…“

 

Dvě paní v tramvaji.
P1: „Vlasta vydává novej časopis pro chlapy, jmenuje se to Vlasta Man.“
P2: „A proč ne rovnou Vlastík…?“

 

Asi 70letý důchodce si v Albertu na Ládví kupuje pivo. Prodavačka: „A 18 vám už bylo?“

 

Je jaro… na Petříně…všude už kvetou třešně a pod jednou se zastaví nenápadně vyhlížející pár. Chlapec obejme dívku kolem pasu a chce ji políbit… „To nedám, do pi*i kur*a…“ Dívka: „Co zase? To je jako rozchod nebo co?“ Chlapec: „NEE! Mam alergii a tamhle roste nějaká sračka, co mi vadí…“

 

Zastávka tramvaje Kamenická.
Žena dobíhá tramvaj a tak čtrnáctiletá holka v tramvaji povídá druhé: “Tyvole, to je úplná Sáblíková, pojď, pojď, to doběhneš!”
“Hele, co vlastně dělá Sáblíková za sport?”
“Nemám ponětí. Atletiku asi.”

 

Po lesní cestě jde manželský pár s jorkšírem. Ten se rozeběhl pryč a paní na něj volá: „Maxipse Fíku, stůj!“

 

Ttramvaji č. 9, dvě středoškolačky.
“Já už se tak těším na vejšku!”
“Já se zase těším do důchodu, to už bude takovej klídek… žádnej manžel, žádný kamarádi, no, akorát ty vnoučata…”

 

Karlín, tramvaj, muž klidně a vyrovnaně do telefonu: „Ne, já nemám krizi středního věku, já mám krizi středního managementu.“

 

Dnes v autobuse 197 směr Smíchovské nádraží se baví dva kluci.
K1: „Už sis našel holku?“
K2: „Ne, proč bych měl?“
K1: „No jen tak.“                                                                                                                                                                                  K2: „Nebudu si přidělávat zbytečné problémy.“

 

„Prosím vás, to je Jungmannova ulice?“
„Ano.
„A celá, jo?“

 

V pasáži Kotva, dva muži okolo třicítky. První: „…ona by si pro holku představovala jméno začínající na eM…“  Druhý (zamyšleně): „A co třeba Ema?“

 

IKEA, oddělení se svíčkami. Jde maminka s plačícím chlapečkem. M: „To je vůně, co? Mmmm, cítíš to? Tak čichej a neřvi!“

 

 

 

 

Zdroj: facebook.com

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *