Různí lidé města Pražského anebo Co se odposlechlo v Praze, část 22

Občas se stane, že někdo na veřejnosti (v MHD, hospodě, parku…atd., doplňte si sami) řekne něco, co upoutá pozornost okolí. Může to být hloupé, zábavné, filozofické, nepochopitelné nebo zvláštní. Na facebooku jsou hodně populární skupiny zaměřené na různé druhy odposlechů. Jedna z největších se věnuje odposlechům v našem hlavním městě – a zde je výběr toho nejlepšího/ nejšílenějšího/ nejbizarnějšího, co (zatím) v Praze  zaznělo.


 

 

 

Paní nastupuje  do vlaku s třínohou psí slečnou.
„Babi, ten pes nemá nožičku!“
„No vidíš, to je psí invalida.“
„Takže babi, kdyby si vzali psa s sebou do krámu, tak by mohli parkovat na invalidech!“

 

Jak vyjádřit, že je něco marná snaha bez naděje na úspěch? Knihovnice v knihovně na FF UK se pokoušela ošetřit přelitou kytku v květináči. Jeden ze studentů to viděl a poznamenal: „To je, jako když se Cicero pokoušel vzkřísit republiku.“

 

V kavárně nedaleko I.P. Pavlova.
Zákazník (suverénně, jako na baru): „Dobrý den, já bych si dal prosím gin s tonicem.“
Slečna za pokladnou: „Prosím?!“
Zákazník: „Teda presso s tonicem, omlouvám se.“
Zákazník (potichu):  „Tvl, to už jsem takovej alkáč? To není možný.“

 

Tram 22, směr Eden.
Fotbaloví fanoušci Anglie zpívají na celou tramvaj.
Nějaká slečna: „Shut up! You are scaring my dog!“
Dav fanoušků: „Who let the dogs out? Who? Who? Who? Who?“

 

Náměstí Míru, trafika v metru. Pán si dělá v samoobslužném automatu kávu.
Přichází k placení, pozvedává ležérně kávu před obsluhou a dodává, že bude platit to jedno velké espresso. Obsluha pokyvuje a nakloní se k pánovi a prohlásí: „A nechcete hřeben?“ Pán naprosto konsternovaný z nastalé situace prohlásí tiše, že to snad nebude potřeba. Trafikantka dodává trochu nejistě, že mají dnes čerstvý a jsou za 5 korun ke kávě.

 

I. P. Pavlova, vestibul metra. Dědeček na nástupišti se najednou začal chytat za srdce. Nevypadal dobře. Seběhl se k němu dav lidí – a on se začal smát: „Ještě ne, díky, kontroluju si doklady!“

 

Fronta u pokladen v OBI. Přijde prodavačka a zvolá: „Pojďte si na vedlejší pokladnu, kolegyně se otevřela.“

 

Dva týpkové hlasitě konverzují: „Tady se tomu kámo říká Pohádkový náměstí.“ „Opravdu, jak to?“ „No Corinthia hotel, to je Dlouhý, Palác kultury Široký a benga v Kongresový Bystrozraký.“

 

Dvě dívenky v autobuse 201. „Mě někdy bolí z mobilu hlava.“ „Jakto?“ „Často ho používám v leže a pak mi spadne na obličej…“

 

V noci před kolejemi pán míjí týpka v obleku, který ze všech sil lomcuje značkou Stop. Když uvidí pána, lekne se a ptá se: ,,Vy jste od policie?“
,,Ne, to nejsem“
,,Jé, tak to by jsi mi mohl pomoct urvat tu značku“
,,Já myslím, že to nepůjde, vypadá dobře zabetonovaná“
Týpek se zatváří hrozně smutně, pohladí značku a říká: ,,Tak já jdu asi spát, dobrou noc.“

 

V autobuse se potkají dva kolegové z práce.
„Ahoj, jak to jde?“
„Ale jo, dobrý. Akorát jsem ráno naštval mladýho.“
„Jak to, co se stalo?“
„Chystal jsem se do práce a sbalil jsem mu telefon s sebou. Měl ho přesně pod tím mým, tak jsem vzal oba.“
„Aha, a co bude dělat o přestávkách?“
„Nevím, asi koukat z okna a bavit se se spolužáky.“
„Jako my za starých časů.“

 

Smíchovské nádraží, zastávka tramvaje. „Je mně dvaašedesát a hledám mladou pannu. Tak osmnáct, dvacet, to bych dal. Ale musí to bejt panna a musí mi vyhovovat. Jak to není panna, tak k ní nečuchnu. Ale kdyby měla miminko z minulýho manželství, to by mi nevadilo. Mohlo by mi říkat dědo.“

 

V ZOO Praha před výběhem tapíra čabrakového stojí paní s dvěma dětmi. Jedno dítko se ptá: “ Mami, jak se jmenuje tohle zvíře?“ Paní se hluboce zamyslí a pak praví: “ No, je to černo-bílé, tak já myslím, že to je ta PANDA.“

 

DM drogerie na Hradčanské, pán a jeho cca pětiletá dcerka.
Pán: „A ještě máme vzít tohle…“
Holčička: „No ale tuhle značku ne, tati… A tohohle vem víc… A koukej na tohle… A tohle vrať… A tohle je výhodnější,než tohle co si vzal víš!?“
Pán (tiše a poněkud nešťastně): „No ty vole,to je jak s tvojí mámou.“

 

Ikea. Mladý pár vybírá prostěradlo na postel. Ona: „Honzíčku, tak který?“ Honzíček: „To je jedno, nějaký vezmi a jedem.“  Ona: „Ale který myslíš, že bude lepší?“ On: „Já nevím, je to prostěradlo.“ Ona: „Ale tak aby se nám to barevně hodilo?!“ On: „Tak vem bílý, to se hodí ke všemu.“ Ona: „No ale k tomu povlečení moc ne!!“ On: „Tak vezmi co chceš!!“ Ona: „Ale tohle je o 50kč levnější.“ Honzík už značně vytočeně: „Tak ho vem.“ Ona: „Ale to dražší bude lepší.“ On už brunátný hazí do košíku jedno levnější a jedno dražší prostěradlo a říká: „S tebou jít nakupovat, to je takovej voser, ze mě asi jebne. Tady máš obě a jdeme!“

 

U metra Střížkov se baví dvě staré paní. Jedna říká: „Byla jsem za holkama, koupila jsem jim kytky a strávila u nich celý vodpoledne. Bylo to moc prima!“ Z následného hovoru pak vyplynulo, že dotyčná paní se tak výtečně společensky pobavila na hřbitově. Na závěr vychvalování krásného dne dodala spiklenecky:“Poradil mi to můj psychiatr.“

 

V autobuse, rozhovor mezi puberťáky: „A až přijdeš k nám domů a máma se tě bude ptát, tak jí řekni, že se doma taky neučíš. A že ve škole nebalím žádné holky a věnuju se jen studiu.“

 

V tramvaji č. 16 najednou zvoní někomu telefon – Kája zpívá Včelku Máju. Dojemná chvilka. Cestující vzdychnou. Dotyčný hovoří. Pak najednou někomu zvoní telefon – Kája zpívá C’est La Vie. Cestující zamáčknou slzu. Dotyčný hovoří. A pak najednou někomu zas zvoní telefon. Tramvají zní ruská Kaťuša a ostatní cestující vrhají pohoršené pohledy na dotyčnou ženu. Žena překotně zvedá telefon a rychle šeptá: „Ahoj. Prosím tě, teď nemůžu… my tady pořádáme nějaký zvrhlý tramvajový pohřeb Gottovi.“

 

Lidová jídelna Těšnov, diskuze u oběda: „Tak jsem slyšel, že Česká pošta zase podražila. Manželka u nich něco posílala a říkala, že by bylo lepší si pořídit poštovního holuba.“ Na to se ozval pán sedící vedle: „No jo, ale ono i to zrní půjde nahoru.“

 

Lékárna Dr.Max. Slečna prosí o něco na ženský zánět. Pan magistr nabízí krém nebo tabletky na zavádění. Slečna říká, že už to jednou měla a dostala prášky, ale moc jí nezabraly. Podle lékárníka na to prášky nejsou a vede ji k regálu. Slečna koukne a říká: „Tyhle jsem brala, to jsou ty prášky!“ Pan lékárník  povídá: „No, ty jsou na zavádění. Vy jste je polykala?“ Vyděšený výraz slečny mluvil za vše. Asi jí v tu chvíli došlo, proč to minule nefungovalo.

 

Ládví, drogerie. Asi desetiletá slečna studuje paletku očních stínů. Vedle ní stojí matka a říká: „Nejhezčí je, Maruško, přirození!“

 

Billa Florenc. Mladá paní čeká u pokladny s drobným nákupem na páse, ke kterému si položila plastový kbelík se dvěma živými rybkami. Z druhé fronty paní zpozoruje rybky a s dětskou radostí začne na kbelík klepat:,,Jééé to jsou krásný rybičky, jak se vůbec jmenujou?“ Majitelka nezaujatým pohledem na kbelík suše odpoví:,,Tohle je návnada na štiku č. 1 a tohle je návnada na štiku č. 2…“ ´

 

Do autobusu nastoupí dva dědkové. D1: „Nazdár, dědku, pojď, posaď se! Odkaď jedeš?“ D2: „Ále, ze zkoušky.“ D1: „Ještě pořád studuješ?“ D2: „No jo…“ Z další konverzace pak vyplynulo, že studentovi je 81 let…

 

Arkády Pankrác, dámské toalety. Z jedné kabinky se ozve: „No čau, sorry, asi přijdu pozdě, nemůžu najít konec hajzlpapíru…“

 

V čínské restauraci na Barrandově sedí rodinka na obědě.
Zákaznice: „Dala bych si čínské pivo.” Obsluha: „Nemam. Cesky.”
Zákaznice: „Dobře, tak český pivo. A to jídlo udělejte, prosím, bez glutamátu.”
Obsluha:
Zákaznice: „GLUTAMÁT.” „
Obsluha: „Jo, dame.”

 

Student šel do školy celý v černým. Jde na metro, projde kolem pána, a ten najednou vykřikne: “ Ty pakárno černá!“ Student se otočí, jestli je to na něj, ale naštěstí nebylo. Pán volal na svého černého psa, který se nepředstavitelně coural.

 

Rozhovor cca čtyřleté dcery s otcem v autobuse.
Dcera: “Tati, dneska budu ve školce psát Ježíškovi…”
Tatínek: “Tak ten dopis pak vezmi mamce a společně zajdete na poštu ho poslat.”
Dcera (překvapeně): “Na poštu?”
Tatínek (trpělivě): “Tam mají takovou krabici, kam sbírají všechny dopisy od dětí a pak je posílají na Severní pól do Betlema, víš?”
Dcera (uraženě): “Tam ale bydlí Santa Claus.”
Hanba tatínka byla skoro hmatatelná, a tak začal vařit z vody: “No, oni mají mezi sebou takový konglomerát, že si ty dopisy sharujou” Po chvíli tatínka přestane bavit vymýšlet teorie a zavelí:  „Zkrátka napíšeš dopis a dáš ho mamce.”
Dcera (plačtivě): “Já ale neumím psát. Já ten dopis namaluju.”
A tatínek? Tomu došla slova.

 

Na metru B jel tatínek se synkem, a když se blížila stanice, kde měli vystupovat, povídá tatínek: „Budeme se muset protáhnout ke dveřím.“ Metro zastavuje a vtom synek spustí nahlas na pána před nimi: „Haló, pane, s dovolením.“ Pán uhne, synek se otočí na tatínka a suverénně povídá: „Vidíš, tati, takhle se to dělá.“ Výraz otce: k nezaplacení…

 

Starší pán na pile dřeva v OBI: „Tak, kdo chce první nařezat?!!!“

 

Stánek s občerstvením. Fronta. Velmi pomalá obsluha. Paní povídá pánovi před sebou:
„To je hrozné nemehlo, ta holka.“
„Vím,“ odpoví pán, „to je moje dcera.“

 

WC v Zoo Praha. Tatínek přebaluje v přebalovací místnosti miminko a holčička zhruba předškolního věku to komentuje: „Tati, soustřeď se a zvládneš to, jo?“

 

Na Vyšehradě na sebe dva hodně naštvaní týpci pokřikují různé nadávky. Jeden z nich zařve:
„Seš moucha rozmázlá na skle mýho života, vole!“

 

Tramvaj 22, konverzace na zamyšlení mezi maminkou a asi čtyřletou holčičkou. M: „Miláčku, ale neřvi. Víš, co jsme si říkaly. Lidi v tramvaji nejsou zvědaví na tohle řvaní.“ H: „A proč?“ M: „Protože jsou unavení z práce. A taky možná ze života…“ H: „Aha. A NA CO JSOU TEDA TY LIDI ZVĚDAVÍ?“

 

Vlak z Benešova do Prahy. Průvodčí hlásí: „Dobrý den. Připomínám, že náš vlak jede přes Prahu odklonem přes Libeň. Kdybyste někdo mermomocí potřeboval do Hostivaře a Vršovic, tak se zeptejte a řeknu vám jak nejlíp. Jo a vzkaz pro toho pána, co teď nastupoval do posledních dveří: Hele jestli neumíš mluvit slušně, nebo máš se mnou nějakej problém, tak za mnou na hlaváku přijď a vyříkáme si to. Přeju všem hezký den.“

 

Rozhovor dvou cca čtyřicetiletých borců ve Františkánské zahradě: „Víš, co mě na politice fakt sere? Že nějakej politik přijde s koncepcí a pak přijde někdo jinej s antikoncepcí. A ve výsledku z toho nic není.“

 

Masarykovo nádraží, po zastavení vlaku. Mladá slečna: ,,Pane strojvedoucí, hoří vám vlak!“
Strojvedoucí: ,,Aha, tak proto to tak blbě jelo.“

 

Paní volala na plicní, aby se omluvila z pondělního termínu, protože má chřipku a tudíž by nemohla na spirometrii. Sestřička: „Dobře, tak zavolejte až budete úplně K.O. a já vás objednám.“ Paní:“K.O. už jsem.“ Sestřička: „V tom případě zavolejte, až budete OK.“

 

Nedaleko Westfield Chodov stará paní venčí svojí čivavu a volá na ní: “No tak, Asto, k noze… pojď k noze, Asto!! Co jsem řekla, pojď k noze.” Pes totálně bez reakce, kouká na ní, jak kdyby jí v životě neviděl. Panička je nasraná a už v zápalu vzteku řve: “Tak víš co, ty blbá či… či.. (zakoktá se) ty pse… tak se třeba poser, já si ty granule můžu třeba taky sežrat sama! Jo… a to hovno od tý lampy si taky ukliď sama.. ty… ty… čivavo!” Paní si s psíkem zkrátka ten den asi úplně neporozumněla.

 

 

 

 

 

Zdroj obrázku: pixabay.com

 

 

 

 

Facebook Comments

Autor příspěvku: emma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *